Historie

Prvopočátky bílovického fotbalu jsou známi již od roku 1917, kdy tak zvaná pouliční jedenáctka bílovických nadšenců začínala éru vzniku fotbalového oddílu v Bílovicích nad Svitavou. Bylo to v roce 1917 ještě za první světové války kdy začínali kopat Stanislav DOHNAL, bři Arnošt a František KRATINOVI, Stanislav JEŽEK,, Jan HRAZDIRA, Jan NOVÁK - později výborný brankař, Karel DRAHOVZAL, Boh. TEPERA, František OLEJNÍČEK, a další.

Hrávalo se na loukách s jednoduchými brankami ( dvě hůlky a motouz ).

Scházeli se u Dohnalů v domě č. 254, veškerou agendu, funkci hospodáře, pokladníka a vše ostatní zastával Stanislav Dohnal. Později vyrostli natolik, že si dovolili hrát i mimo Bílovic.

V roce 1922 začali někteří jednotlivci uplatňovat svoje zkušenosti, tři z nich a to S.Dohnal, S. Ježek a A. Kratina hrávali i mistrovská utkání za fotbalový klub A.F.K.. BLANSKO.

V roce 1924 byl v Bílovicích založen první samostatný fotbalový klub s názvem ATLETICKÝ FOTBALOVÝ KLUB – A.F.K. BÍLOVICE NAD SVITAVOU, který pod tímto názvem působil až do roku 1932.

Založením toho klubu všichni dosavadní hráči v čele s dosud hrajícími hráči v Blansku vstoupili do nově utvořeného klubu. Bylo jich na tolik , že ihned utvořili I.mužstvo a mužstvo zájezdové jedenáctky.

Prvním předsedou se stal p.Tumpách a výbor tvořili Bedřich Zika, Karel Kalod, Laďa Daněk a další. Většina hráčů oddílu byla z řad dělníků. První přátelské utkání bylo sehráno s mužstvem Adamova s nerozhodným výsledkem 3:3. Během svého působení hráli vesměs v základní třídě.

Hrálo se zejména ve Šlapanicích, Slavkově, Bučovicích, Židlochovicích, Rajhradě, Dolních Kounicích, Ivančicích, Adamově, Brně (Vranovská ul. a hřišti u bývalých jatek) a s Babicemi se hrálo na Kanických loukách, protože babičtí rovněž neměli hřiště.

V začátku své činnosti začalo mužstvo hrát 4. třídu a později postoupilo do 3. třídy. Všechny zápasy byly hrány v začátcích na hřištích soupeřů. Termín otevření vlastního hřiště se neuchoval, ale bylo vybudováno na pozemku pana Škaroupky v Melatíně. Celá výstavba hřiště byla prováděna bez cizí pomoci, bez mechanismů a když byla plocha porovnána další práce byly prováděny v rámci treninku. Dokončené hřiště mělo rozměry 55x45 metrů. Čestný výkop při otevření hřiště provedl redaktor Lidových novin p. Pištělák.

Za zmínku stojí dva zápasy. S Admirou Vídeň zápas skončil vítězstvím zkušenějších hostí 3:7 a s ligovým mužstvem SK Židenice s výsledkem 3:6 pro hosty.

Návštěvy na zápasech byly 250 – 400 diváků s výjimkou zápasu s Admirou kde účast byla kolem 1000 diváků.

V roce 1932 bylo v bílovickém fotbale pokračováno pod novým názvem „ SPORTOVNÍ KLUB BÍLOVICE NAD SVITAVOU “.

Členy tohoto klubu byli Bedřich Zika, Jaroslav Kapitán, již zmiňovaný Stanislav Dohnal, Ladislav Daněk, Karlové Matějíček, a Löffner a další.

Předsedou byl zvolen Jaroslav Kapitán – zubní technik z Bílovic.

Klubovní činnost, kde se odbývaly všechny schůze byla v hotelu u Ševčíků. Po celou dobu se velmi těžko zajišťovaly peníze na činnost klubu a nebylo lehké zajistit také dresy pro hráče. První dresy byly přivezeny až z Vídně.

Mezi tehdejší soupeře našeho klubu patřili A.F.K.Blansko, Olympia Brno, Moravia Brno, Moravská Slavia Adamov, Mazuria Boskovice, Nové Město na Moravě a Řicmanice kdy také vznikla mezi družstvy velká rivalita, ale více sportovního štěstí bylo na straně Bílovic a všechny první tři zápasy byly vítězně s výsledky 6:1,4:1 a 4:3.

V roce 1933 byl založen turnaj o „ Krasový pohár “ za účasti družstev Adamova, Řicmanic, Jedovnic a Bílovic – výsledky turnaje se nedochovaly.

V roce 1934 při příležitosti otevření hřiště v Řicmanicích se uskutečnil pohárový turnaj za účasti Unionu Brno, DSK Sparta Líšeň, Řicmanice a Bílovice. Finále se hrálo dle vzájemné dohody druhý den v Bílovicích, kde naše mužstvo vyhrálo vysoko 6:0 nad Řicmanicemi.

V roce 1938 v důsledku neregulernosti hřiště, pro finanční a společenské nesnáze a nedostatku funkcionářů byla zrušena činnost oddílu.

Od té doby hrála celá řada našich hráčů za SK Řicmanice. Po této době bylo učiněno několik pokusů o vzkříšení kopané, ale nedařilo se. Jeden z hlavních důvodů byl stále stejný, pro zabespečení činnosti nebylo hřiště.

Zájem o kopanou v Bílovicích byl stále velký zejména mezi mládeží. Mládež využívala všech plácků, kterých v obci bylo málo. Hrálo se v Čertovce, ve staré cihelně a školní mládež často chodila hrát do Řicmanic.

Po osvobození v roce 1946 – 1947 došlo k registraci některých Bílovických fotbalistů v sousedních obcích. Antonín Procházka, Karel Malenda, Emil Inocenti v Babicích a v roce 1948 ještě odešel Karel Taranza. Ještě více našich hráčů jako Julius Petlach, Antonín Filipi, Josef Nešpor, Václav Procházka, Gustav Procházka, Ota Víšek se vystřídalo v Řicmanicích.

Přišel rok 1962 a začalo se znovu mluvit o fotbale v Bílovicích.